Na úvod je nutno se pochválit, protože to za nás nikdo na těchto
stránkách neudělá. Letošní "pípa" se nám opravdu vydařila,
padlo hned několik rekordů a stalo se pár kuriozit.
Za všechny:
1/ soutěž byla první v třetím tisíciletí
2/ na trati se stala jedna nezaviněná bouračka soutěžního vozidla
s domorodcem
3/ v cíli se vypilo rekordní množství piva /18 sudů/
4/ vyhlášení proběhlo před půlnocí (22.35 hod)
5/ závěrečná jízda zručnosti se jela na nezpevněném povrchu a velice
se líbila
6/ výsledkové listiny byly k dispozici pro všechny posádky při předávání
cen
Při
kontrolním sjíždění trati ve čtvrtek 24.května jsme zjistili, že v
místě parkoviště soutěžních vozidel parkují plynaři a bylo jasné,
že tu budou i v sobotu. Protože už nebyla možnost informovat přihlášené
posádky, nechali jsme to tak, jak to bylo popsáno v propozicích s
tím, že se auta zaparkují na přilehlých komunikacích.
Z parkoviště /tradičně na Roztylském náměstí/ se jednotlivé posádky
v sobotu ráno přesunuly pěšky do blízké sokolovny na přejímku, rozpravu
a technickou přejímku konzumentů. Přejímka proběhla, myslím, bez problémů
- za to patří dík především osádce pořadatelského vozu č.2 a 3 Marku
Bedřichovi, Blance Vithousové a Aleši Lindovi. Rozprava s jezdci se
nám trošičku posunula - asi tak o 13 minut - ale stihli jsme jí, ačkoliv
- tak jako tradičně - opět několik posádek nedávalo pozor a někteří
/hlavně vzadu/ špatně slyšeli. Víc křičet jsem už opravdu nemohl,
budou si muset příště stoupnout víc dopředu. Po technické přejímce
konzumentů - kontrolním vypití stanoveného množství Fernetu Citrus
- jsme se všichni (mimo pořadatelů, kteří zajišťovali trať), přesunuli
zpět na náměstí, kde v 9.10 hod odstartovalo první vozidlo do 120
kilometrů dlouhé čtyřetapové orientační jízdy proložené pěšími etapami
a průjezdními a konzumačními kontrolami. Předpokládali jsme, že se
posádky zapotí již v první etapě, ale opak byl pravdou, prakticky
všichni absolvovali první etapu /53 km/, která končila v Mstěticích
až s hodinovou rezervou a většina s minimálním zatížením trestnými
body…V této etapě čekala posádky první průjezdní kontrola hned na
parkovišti v Libuši, kde se jela velice krátká a rychlá první jízda
zručnosti. Poté následovalo několik "opisovacích" kontrol
/ např. spočítejte vypínače na požární zbrojnici nebo kdo je původním
majitelem řeznictví nalevo/, jedna "konzumační" kontrola
v nedalekém hostinci a potom už první vložený pěší závod / Memoriál
Alexeje Meresjeva 1.část/ na zříceninu hradu Zbořený Kostelec. Na
zbývajících asi dvaceti kilometrech trati první etapy soutěžící čekalo
opět několik opisovacích kontrol - jako např. z čeho se zde /v obci
Neveklov/ vyrábějí zrcadla ? nevěřili byste- ze dřeva! V cíli první
etapy, jak jsem již uvedl - ve Mstěticích - bylo husto jako o pouti,
protože se tam sjelo prakticky všech 31 posádek a parkovalo se před
časovou kontrolou jak to šlo…
Se zdržením
cca 1 - 2 minuty oproti harmonogramu odstartovaly posádky opět v jednominutových
intervalech do druhé etapy, která oproti první etapě měřila pouze
17 kilometrů. A tady se poprvé rozhodovalo. S výjimkou dvou posádek
ostatní minuly průjezdní kontrolu s pořadatelem, takže začaly lítat
první rozhodující trestné body. V této etapě nebyly žádné konzumační
kontroly /pouze v té již zmíněné - s pořadatelem/ a posádky měly za
úkol opisovat písmena z panelů umístěných po pravé straně vozovky
chronologicky tak, jak je vedl po trati soutěže itinerář /popis tratě/.
To byste nevěřili, co ten, kdo při rozpravě s jezdci neposlouchá,
dokáže do svého jízdního výkazu napsat. S nástrahami druhé etapy se
nejlépe vyrovnala posádka startovní číslo 931 Soukupová-Drozdová a
v průběžném pořadí po dvou etapách vedla startovní pole.
V cíli druhé etapy čekal posádky soutěžní úkol - ochutnávka ze 4 druhů
alkoholu /dal by se nazvat "řekni mi co piješ, a já ti řeknu
jakej jsi ochlasta/. Uzavřené kelímky mátly i poměrně zkušené konzumenty,
takže se zhusta stávalo, že na otázku pořadatele "Co to je?",
odpovídali "Fernet, Fernet, Fernet…" přestože se jednalo
o peprmintku…, prostě únava byla znát i na té části posádky, která
sedávala na zadních sedadlech. Poté měly posádky polední pauzu na
oběd. Přestože jsme byli dohodnuti s obsluhou místní restaurace na
náměstí na tom, že bude tuto sobotu po poledni větší zájem o obědy,
nastalou situaci nezvládli / a jak jsem se z doslechu dozvěděl, ani
se nesnažili…/. Tímto se omlouvám všem zúčastněným, původně se mělo
obědvat v jiném městě, ale hostinský musel nastoupit do lázní, takže
ten oběd dopadl tak, jak dopadl.
Do třetí
etapy se začalo startovat, tuším, něco po jedné hodině. Měřila jen
15 kilometrů a končila opět v Mstěticích. Prozatím vedoucí posádka
tuto třetí etapu / zřejmě jako důsledek nevydařeného oběda / zajela
velice špatně, nasbírala 530 trestných bodů za průjezdní kontroly
a propadla se hluboko do startovního pole někam až k 25. místu. Jejich
místo zaujala posádka startovní číslo 69 Hamar - Borovan a své prvenství
udržela až do cíle.
Tato etapa se jela podle velice podobných popisů tratě jako druhá
etapa a mnohé posádky se při řešení map v mnohém oproti druhé etapě
zlepšily. Bylo to znát především na penalizacích za neprojeté průjezdní
kontroly, které byly mnohem menší. Stínem třetí etapy byla těsně po
startu nezaviněná nehoda posádky startovní číslo 66 Kaclík - Klásek,
kteří vjeli nic netuše /chyběla značka STOP/ na hlavní silnici v okamžiku,
kdy přijíždělo vozidlo místního domorodce. Nikomu se naštěstí nic
nestalo, ale soutěžní auto bylo nepojízdné a posádka musela vzdát.
Čtvrtá etapa vedla posádky již do cíle soutěže, na Slapskou přehradu
do rekreačního střediska Častoboř. Přestože nebyla zdaleka nejdelší,
pouze 33 kilometrů, nebyla nejlehčí. Posádky čekaly 4 konzumace, opisovací
kontroly a pěší závod /memoriál Alexeje Meresjeva 2.část/ po rodišti
hudebního skladatele Josefa Suka, kde autor trati - Marek Bedřich
"vymetl" s posádkami i místní hřbitov tak, že večer někteří
tvrdili, že letos byl "Meresjev" obzvlášť morbidní... Dále
je čekal test /ne/znalostí, rozjezd do kopce bez použití ruční brzdy,
pátrání po detektivu Poirotovi, motačka po obci Chlum, dva vložené
itineráře /na které mnozí - k velké radosti autora - jaksi pozapomněli
/ a mnoho kilometrů po úzkých asfaltkách Sedlčanska.
Trať jsme zkrátili o 5 posledních nebezpečných kilometrů a posunuli
jsme cíl na parkoviště U křížku za Nalžovským Podhájím. Takovým posledním
zpestřením bylo to, že ve stejnou dobu jako my tam končila ještě jedna
úplně cizí automobilová orientační soutěž.
Posledních
pět kilometrů do rekreačního střediska se jelo podle přejezdového
itineráře a některé posádky jakoby si chtěly ještě "zakufrovat",
málem se ubytovaly ve vedlejším kempu. Všem posádkám patří dík, že
dodržely instrukce a zaparkovaly uvnitř rekreačního střediska, takže
jsme mohli po 17. hodině začít stavět trasu druhé /mnohem větší/ jízdy
zručnosti na sousední louce. Nejprve jsme museli v metrové trávě vyjezdit
tunely, aby posádky věděly kudy mají jet. Společně s jízdou mezi kužely,
střelbou ze vzduchovky a třemi dojezdy na přesnost - to vše samozřejmě
na čas - se tato jízda zručnosti /nazvaná SAFARI/ hluboko vepsala
do historie Dobře utajených píp. Nevěřili byste jak tráva klouže…
Startovalo se na prsty s motorem vchodu jako do rychlostní zkoušky,
potom rychlá pasáž travnatým tunelem kolem jednoho kužele asi 200
metrů, doraz na přesnost popředu, couvnutí, doraz pozadu, popojetí
do zóny střelby, střelba spolujezdce na fotografii tygra, slalom popředu
a zastavení na dorazu. Každoročně je závěrečná jízda zručnosti takovou
tečkou za celodenní jízdou, letos, za mohutného povzbuzování diváky,
se stala jasným vyvrcholením letošní "pípy"…
A potom už se jen počítaly výsledky , večeřelo se a už se jenom pilo…
A v půl jedenácté jsme vyhlásili výsledky, každý dostal cenu za umístění,
i posádka číslo 66 jako největší smolaři a potom už se jen pilo a
pilo až do třech do rána …
Děkuji
všem pořadatelům, především Aleši Lindovi za výpočetní středisko a časovou
kontrolu v Mstěticích, Markovi Bedřichovi a Blance Vithousové za jízdy
zručnosti, rozjezd do kopce a cílovou časovku a dalším pořadatelům a
jejich dětem, těm bezejmenným, kteří se ze všech sil starali o zdárný
průběh akce a za to, že měli dobré nervy, a že to se mnou a s Pytlákem
Říhou - ředitelem vydrželi až do neděle.
Jiří Donát, vedoucí tratě