Tak máme zase jeden ročník za sebou. Kocovina z „posportovního“ posezení pomalu odeznívá a mísí se s „kocovinou“ tvůrčí. Vždycky hned po DUPce si říkám: „Ještě, že se nejede něco za tři neděle…“, protože jsem vymačkanej jak citrón, naprosto bez nápadů, psychicky i fyzicky „down“, prostě múza někam odletěla a neřekla mi kam.
V této situaci je jistě – pro nás, realizační tým a všechny pořadatele v době soutěže na trati -potěšitelné, že se vám, našim soutěžícím, závody líbily a že mnozí z vás již přislíbili účast příští rok. To, že již dnes plánujete příští účast, to je to, co nás motivuje a zavazuje pro další práci, nápady a snahu o vylepšení realizace soutěže.

Je jasné, že ne všichni byli spokojeni se svým umístěním, možná se našli i lidé, kteří se cítili poškozeni nějakým rozhodnutím hlavního rozhodčího, ale když vezmete to, že za posledních patnáct let nebyl podán ani jeden písemný protest proti výsledkům, utvrzuje nás to v názoru, že – i když jsou některá naše rozhodnutí bolestná - především máme na zřeteli, aby byla spravedlivá. Proti nikomu z vás nemáme jakoukoliv osobní averzi, a když vyhodnocujeme jednotlivé jízdní výkazy, ani neregistrujeme, jaké startovní číslo je na něm uvedeno. Snažíme se o to, abyste měli všichni rovné podmínky po celou dobu soutěže, a to, jak se vám povede projet trať, to rozhodne o vašem umístění. Tímto bych se rád vrátil k situaci u PK 2 v Bystřici za rybníkem. Někteří z vás reklamovali, že kontrola byla příliš brzo ukončena a že jste nestihli její druhý průjezd. K tomu bych chtěl napsat následující:

1. všechno začíná losováním startovního pořadí – posádky jsou rozděleny do několika skupin podle výsledků z minulých ročníků ( děkujeme, že většinou jezdíte stále se stejnými čísly, je to jednodušší ), nové posádky – o jejichž výkonnosti nemáme potuchy - jsou rovnou zařazeny do skupiny 1, poté se v jednotlivých skupinách losuje pořadí, dále se seřadí skupiny do řady od skupiny 1 až po skupinu těch, kteří měli nejlepší výsledky za poslední ročníky a vytvoří se z toho startovní pořadí – důvod: aby se nám startovní pole nenatáhlo již v první etapě a nejslabší posádka i při výběru 30 minut limitu se vlastně propadne max. někde k třicátému odstartovanému. V první etapě se startovní pole zhušťuje a nerozpadá.
2. pořadatel v kontrole na trati má k dispozici časové rozmezí, po jakou dobu má mít kontrolu otevřenou pro soutěžící – je to výpočet provedený na základě vzdálenosti od startu etapy a průměrné rychlosti na etapu + maximální limit nad rámec času na etapu v plné výši. Tento výpočet dodává tajemník soutěže všem kontrolám na trati.
3. nedá se předpokládat, že posádka, která se běžně umísťuje mezi prvními ( tuším několik let zpátky tak max. do 5. místa ), bude mít tak časově tragický začátek první etapy.
4. vedoucí PK 2 Jan Kapek časové rozmezí překročil z vlastní vůle k dobru soutěžících o celých 13 minut.

Přesto to některým nestačilo. Jsme limitování určitým počtem pořadatelů ( letos nás bylo 25) a potřebujeme je přesouvat do dalších etap, aby se stačili připravit na další úkoly, navezli materiál, postavili panely apod. Z důvodů nenarušení časového harmonogramu musíme stanovit určitý – podle nás spravedlivý- časový plán především na prvních kilometrech soutěže ( všechny průjezdní kontroly s pořadatelem pro první etapu byly na prvních 12ti kilometrech této etapy ). Argument, že „jsem nemohl být na tom tak časově špatně, když jsem dojel etapu bez penalizace“ nemůže být přijat, protože se nedá časově zvládnout interpretace, že na 10. kilometru třeba využiju 100 minut + 30 minut limitu a potom to natáhnu do časovky zbylých 32 kilometrů za 20 minut.
Druhou věcí, kterou jsme nedomysleli, byly píšťalky v cenách od sponzorů. Při vyhlašování nebylo vzadu nic slyšet přes pohvizdování již oceněných. Příště píšťalky a trumpetky z cen vybereme a někomu se pomstíme tak, že obdarujeme jeho děti.


A teď už k vlastní soutěži:
byla kratší než v minulých ročnících a měřila cca 90 kilometrů jízdních a cca 2 km pěší. Myslíme si, že při cenách pohonných hmot jistě přišlo zkrácení soutěžícím k duhu a řidiči nepřijížděli do cíle příliš unaveni. Vyslyšeli jsme i připomínky z loňska, že jste si chtěli dostatečně vychutnat plnění soutěžních úkolů a tak jsme je převážně nechali na pěší etapu s pouze doporučeným časem průchodu. Fronty se sice tvořily, ale zase jste byli v krásné přírodě Chráněné krajinné oblasti Podblanicka a na čerstvém vzduchu. Ráno jste odstartovali ze sálu od Hlaváčků z Bystřice u Benešova a hned první kilometry po městě vám daly zabrat, v první průjezdce kontrola tachometrů, ve třetí „oční“ test a na další kilometry do Mokré Lhoty. Po výjezdu z této obce se již situace uklidnila a posádky projely kolem obory pro chov divokých prasat k bodu U, kde na ně byl připraven první chyták, nastražená SPK. Za zmínku jistě stojí i „oblíbený kurvadrát“ v obci Popovice, průjezd přes body W a B v Milovanicích a slepé mapy a další konzumace v Nesperech. V nájezdu do obce Velíš byla tajná kontrola na rychlost, kde pouze 3 posádky byly přes 50 km/h, což je jistě pěkný výsledek.

Na startu do druhé etapy jste absolvovali jízdu zručnosti na nouzové přistávací ploše u obce Lipiny a hned jste vyrazili do další etapy. Hned první kontrolu jsme museli kvůli cyklistickému závodu anulovat, ale na další to nemělo vliv a přes konzumaci v Kondraci jste se dostali na slepou mapu u geologické expozice. Pro ty pesimisty, kteří čekali, že až ten poslední kámen bude potřeba zjistit do testové otázky, sděluji, že to byl sedmý v pořadí (!!), ale aspoň jste se trochu protáhli před pěší etapou na Malý Blaník.
Jak cestou tam, tak cestou zpět „Meresjeva“ jste plnili jednou kontrolní ochutnávku, podruhé zas hod kroužky, avšak nahoře na Malém Blaníku u zříceniny kaple na vás čekalo několik blanických rytířů, kteří se v současné době léčí z nespavosti ( zatím nedoléčeni ) a stříleli jste u nich z luku.

A potom už vás čekala jenom třetí etapa výletního charakteru se dvěma konzumacemi v Načeradci a Kamberku, kde jste už mnoho chyb nenadělali a bez větších problémů jste se dostali do cíle soutěže v táboře ve Smršťově.

Vyvěšení výsledků se nám podařilo ( snad poprvé v historii ) ve 20:30 a po povinné půlhodince jsme ve 21:15 začali vyhlašovat. Jak soutěž pro posádky dopadla, to se můžete podívat do výsledkové listiny. Vítězové sklidili dobře pětiminutový aplaus hodný vyhlášení soutěže mistrovství světa, což mne pouze utvrzuje v přesvědčení ( i v mém dlouholetém tvrzení ), že „pípa“ je druhou nejtěžší soutěží po Paříži – Dakaru.
Omlouváme se za jeden výčep piva, který klasicky nestíhal, (přestože jsme požadovali dva a paní nám v neděli ráno tvrdila, že to z objednávky nepochopila), snad jste nežíznili. Jinak strava byla podle mého názoru dobrá, za zvláštní zmínku jistě stojí vynikající ranní buřty na pivě !

Závěrem bych rád poděkoval našim dvěma největším sponzorům: „Alešovi“ z firmy Mobily od Aleše, která opět dala kvalitní ceny pro ty nejlepší a našemu novému sponzoru Auto Kelly – náhradní díly, která věnovala 26 hodnotných cen – převážně oblečení pro mechaniky. Díky nim jsme mohli letos významně pozvednout úroveň cen. Bylo rozdáno 71 cen včetně tradičních věnců ( 56 v absolutním pořadí, 12 v maskách a 3 poháry pro nejrychlejšího v JZ, nejrychlejší ženu v JZ a za nejúspěšnější ženskou posádku ).
Letošní pípa skončila a nezbývá než se společně s vámi těšit na příští ročník, na DUP 2012.

Sportu zdar a pípě zvlášť!

Jiří Donát.