Letošní „pípa“ se nesla ve znamení obav o počasí. Pátek skoro celý
propršel, ale sobota se jako zázrakem vydařila, aby poté neděle propršela
celá. Měli jsme prostě na počasí kliku...
Organizace DUP 2002 prošla letos třemi ne nepodstatnými změnami.
Zaprvé: Poprvé v historii se nestartovalo z
Roztylského náměstí, ale s přihlédnutím k počtu startujících (37 vozů
přihlášených) a s přihlédnutím k tomu, že firma Hrachovec a syn ještě
stále parkuje na „našem“ parkovišti se svými maringotkami cirkusu
Hrachovec ( stále ještě vyměňují kanalizaci na starém Spořilově – už třetí
rok, a zřejmě několik desítek let ještě budou – už se těším na ročník x +
48. až budeme projíždět kolem moderních maringotek firmy „Hrachovce vnuk a
pravnuk“...) jsme start přesunuli po malé přejezdové etapě na parkoviště
před STK Chodovec.
Za druhé: Letos jsme ze startovného přestali
financovat pití v cíli, ale přidali jsme na malé noční pohoštění, takže
doufáme, že nikdo příliš nehladověl. Připadá nám toto řešení
spravedlivější, především pro ty, kteří nepijí, nebo nemohou pít.
A za třetí: Trať a itineráře jsme dělali ve dvou.
První a čtvrtou etapu vytvořil Aleš Linda (jinak výpočetní středisko) a
druhou a třetí etapu já.
Ale teď už to vezmu hezky od rána soboty 25. května 2002:
Kupodivu jsme se jako pořadatelé tentokrát sešli ještě před prvními příchozími. Přejímka se konala opět v tělocvičně TJ Sokol Spořilov od 7 hodin a skončila v 8.10. Prezentovalo se celkem 35 posádek, jedna se bez omluvy nedostavila, a druhá ( legendární sanitní vůz st.č. 2121 ) se omluvila pro zranění jednoho z konzumentů (ke zranění údajně došlo při tréninku konzumace - únavová zlomenina pravé ruky). Nejvíce nás zdržel seznam ubytujících se, který po nás požadoval ubytovatel – Cibulkovy seznamy jsou proti tomu hadr...
V 8.15 jsme
konečně mohli zahájit soutěž. Slavnostní úvodní slovo rozpravy si nejdříve
vzal ředitel soutěže – tak jako vždycky – Míla (Pytlák) Říha. Ve
stručnosti ( protože nás tlačil čas a také pro to, že si na nějaké dlouhé
proslovy nepotrpí) jednou holou větou přivítal účastníky, popřál jim mnoho
zdaru v letošním ročníku a předal slovo mně, jakožto tomu, který za to
všechno jako může (vedoucí trati). V asi pětadvaceti minutovém projevu
jsem se snažil především novým posádkám vysvětlit co to vlastně je Dobře
utajená pípa a o co tady vlastně
jde. Část pokynů dostaly posádky formou prováděcího ustanovení, o
některých dalších věcech jsem je informoval. Dotazy posádek: jeden k věci.
Rozprava skončila, tak jako vždy, s hořkým pocitem, že jsem toho ještě
chtěl hodně říci, ale to co jsem řekl, nevím, jestli jsem řekl dost
srozumitelně. V 8.50 jsme vyklidili sokolovnu, pořadatelé se začali
přesouvat na své posty a posádky na parkoviště před STK. V 9 hodin 10
minut vyrazil na trať dlouhou 147 kilometrů první soutěžící...
První
etapa svou impozantní délkou (70 km) provedla soutěžící velkou
částí Českého krasu na jihozápad od Prahy. Z Chodovce se jelo přes
Kunratice na Libuš a poté přes Písnici, Cholupice a Točnou do Břežanského
údolí. Tam soutěžící čekala první etapa vloženého pěšího závodu –
Memoriálu Alexeje Meresjeva po místní přírodní ZOO (autor Marek Bedřich).
Po procházce přejeli účastníci přes most Vltavu a ve Zbraslavi se
připojili na trať historického závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště. Pokud
účastníci nezabloudili zde, tak měli již tak ze čtvrtiny vyhráno, protože
například podle dobové reportáže se vůbec nedalo jet a bylo třeba se držet
dobového náčrtu. Z Cukráku pokračovaly posádky přes Jíloviště do Všenor a
posléze do Dobřichovic, kde jim autor trati trochu zkomplikoval život
„arabským“ itinerářem (četl se zprava doleva) a přes Karlík se účastníci
dostali zarostlým Karlickým údolím až do Kozolup. Mezi touto obcí a
Bubovicemi čekala soutěžící první „restaurační“ kontrola v restauraci
místního aeroklubu. Další cesta vedla do Loděnic a přes Sedlec až do
Svatého Jana pod Skálou, zde jsme chtěli účastníkům udělat jednu
nealkoholickou konzumaci, ale voda ze studánky poustevníka Jana
překračovala - podle vyjádření okresního hygienika - povolené množství
dusičnanů a tak jsme to zrušili. Přes Hostim se posádky přesunuly až k
Berounce v obci Srbsko, kde překonaly tok řeky po úzkém mostě. Děkujeme
touto cestou panu starostovi, že nám vyšel vstříc a že jsme zaplatili
pouze paušální částku mýtného pro všechny posádky. Posádky se ale musely
vyrovnat s jiným problémem, a to byla povinná konzumace nejdříve na levém
břehu řeky a vzápětí na pravém břehu v kiosku u nádraží. Poté se táhlým
stoupáním posádky přesunuly do historicky velice významné a zajímavé obce
Tetín, kde pokračoval Memoriál Alexeje Meresjeva druhou etapou.
Nejzajímavější kontrolou zde bylo obkreslit železniční dopravní značku ( a
pokud možno přidat i svůj komentář k významu této značky ), železničáři se
nezapřeli (st.č. 0,1 a 0,2 a 2727) a napsali cosi v tomto duchu
:
Předvěstní upozorňovadlo: předvěstí vjezdových, odjezdových a
cestových návěštidel...prostě konec sladké nevědomosti, něco jsme se
přiučili... První etapa skončila až neuvěřitelně vyrovnaně: 1.
Kovácsová-Skalická 14 TB, 2. Vaněk Orel-Šillerová 16 TB, 3.
Hanzlík-Šejstal 18 TB.
Do druhé etapy posádky nastoupily povětšinou s představou, že bude stejně obtížná jako ta první. Podle tradice se druhá etapa jede podle mapového itineráře a na trati posádky opisují písmena abecedy z průjezdních panelů. Trať se točila kolem obce Tmaň, která dostala jméno podle velkého procenta obyvatelstva rómského etnika. S nástrahami mapových a nemapových komunikací se posádky vyrovnaly s různou mírou úspěšnosti, takže v Králově dvoře na obědě se bodové zatížení posádek výrazně zvýšilo. Po druhé etapě bylo pořadí následující: 1. Jankovec-Škopek 32 TB, 2. Maňoušek-Schich 36 TB, 3. Vaněk Orel-Šillerová 38 TB.
Po více, či méně vydařeném obědě (stále se nám nedaří sehnat schopný podnik, kde by nasytili těch 130 lidí bez větších problémů) se odstartovalo do třetí etapy. Asi po dvou kilometrech se jela první jízda zručnosti – slalom mezi pneumatikami s otočkou kolem kuželu a se zastavením na přesnost. Nejlepšího výsledku dosáhla posádka Horák-Chalupská (19 TB) a za ženy posádka Kovácsová-Skalická (21 TB). Další cesta vedla posádky zpět do prostoru Českého krasu v okolí Tmaně a Suchomast a itinerář se stal více ukecaným. Kuriozitou byla samoobslužná kontrola v Suchomastech, kterou neprojela ani jedna ze zúčastněných posádek a všichni tedy svorně dostali po 100 TB. Dále se již jelo velice jednoduše přes Neumětely a Lochovice do Hořovic, kde byl cíl třetí etapy. Pořadí se již ustálilo: 1. Jankovec-Škopek 136 TB, 2. Vaněk Orel-Šillerová 144 TB, 3. Bejvančický-Danko 180 TB.
Čtvrtá etapa na pořadí prvních pěti již nic
nezměnila, nebyla nijak obtížná, ale myslím si, že byla nejhezčí vzhledem
k počtu „živých“ průjezdních kontrol. V jedné se uskutečnil rozjezd do
kopce na zpátečku ( ach ta auta na plyn – nevím, proč si nepřepnuli
alespoň na ten rozjezd na benzín ), v restauraci Na Kocábce poslední
povinná konzumace a ještě jedna průjezdka s pořadatelem, která hlídala
jeden vložený itinerář. První , do rekreačního střediska Svatý Štěpán,
dorazili kolem 17. hodiny, poslední okolo 18. hodiny a zde je po ubytování
čekal poslední soutěžní úkol : velká jízda zručnosti. Posádky na ní
bojovaly ze všech sil, za to jim patří dík, prvních deset mělo výhodu
suchého asfaltu, poté začalo pršet. Shodného nejlepšího výsledku paradoxně
dosáhly dva naprosto odlišné vozy : Subaru Impreza WRC posádky Jankovec-Škopek (děkuji,
měl jsem možnost se v něm svézt) a Žigul dobrovolných hasičů z Prahy 4
Zelené lišky Platil-Buriánek ( bohužel jsem se nesvezl ) – oba za čas a
prvky shodně 54 TB ( v druhém případě –žiguli- se tento pohyboval již za
hranicí svých technických možností , ale na udatných hasičích to nebylo
nikterak znát.
Vyhlášení výsledků proběhlo standardně v pozdních nočních hodinách a předání cen ukončilo letošní „pípu“. Děkuji všem zúčastněným za sportovní výkony, jen nás trochu mrzí předávání informací mobilními telefony ( ale to už prostě přináší doba ). Děkuji všem pořadatelům za nezištné celodenní zabezpečení trati a děkuji také všem, kteří jsme se do toho pustili. Myslím, že se to povedlo a věřím, že příští rok bude ještě lepší. Společně se budeme těšit na DOBŘE UTAJENOU PÍPU 2003.
Za organizátory sepsal Jiří Donát
P.S. Žádám tímto Aleše Lindu, aby letos vynechal moji podobiznu. Děkuji za kladné vyřízení mé žádosti a jsem s pozdravem Míru zdar...atd. blablabla