Ještě před soutěží se na diskuzi těchto stránek strhla bouřlivá přestřelka ohledně výkladu, co je a co není čtyřmístné startovní číslo. Za nás, pořadatele, mohu s určitostí říct, že to má pouze technický důvod – čtyři místa v okénku pro startovní číslo ve startovce a ve výsledovce – z toho vyplývá i naše tolerance k různým kombinacím písma a číslic. Rozhodujícím faktorem je však neopakovatelnost tohoto znaku ( to je ten nejdůležitější smysl startovního „čísla“ ). Nechceme vás nikterak omezovat, pokud nám to nebude působit nějaké technické problémy.
V den soutěže se sjelo do Bystřice u Benešova rekordních 56 posádek. Trochu nás zamrzela omluva ( doufám, že to byla omluva, protože se nám příchozí SMSku zatím nepodařilo, ani za pomoci svérázného ugrofinského překladatele – samouka, rozluštit ) maďarské posádky FHU, pro kterou jsme měli připravenu živě zpívanou maďarskou hymnu sborem pořadatelů a jednoho dobrovolníka z řad přihlížejících. Letošní ročník však díky jejich přihlášce můžeme – i když již pouze s trochou nostalgie – označit za historicky první mezinárodní DUP. Přejímka se nám však trochu protáhla a tím i rozprava. Start soutěže se nám posunul o 25 minut. Ve světle ranní blažené nevědomosti, co všechno dokážou silničáři, se nám toto zdržení nezdálo nijak tragické – časový harmonogram bychom jistě, díky povoleným předčasným příjezdům, vyrovnali. Následující události byly jako vytržené ze špatného thrilleru:

10:05 startuje první posádka
10:15 od kolegy pořadatele Emila Makala se dozvídám, že na silnici I. třídy Praha-Tábor se něco děje a připravují tam uzávěry
10:19 přímo na místě – pod torzem mostu na Sedlčany - od dělníků zjišťuji, že se do půl hodiny opravdu chystají zmíněnou ( i mezinárodní ) silnici uzavřít pro veškerý provoz, bez předchozích upozornění, bez návěští s vyznačením objízdných tras, bez informací v médiích
10:20 stavbyvedoucí není k nalezení
10:21 v době šestnácti odstartovaných posádek v zádech se pouštím do nejriskantnější akce v historii Dobře utajené pípy, rychlostí blížící se maximální konstrukční rychlosti mého formana projíždím objízdnou trasu, snažím se co nejvíc si zapamatovat z neznámé trasy…
10:24 prolétávám kolem skupiny lhostejných dělníků, kterých jsem se před pěti minutami ptal a plně využívám své přednosti v jízdě na provizorním výjezdu z hlavní silnice.
10:24,33 snažím se zastavit před olbramovickou továrnou
10:25 povedlo se
10:25,21 umísťuji panely provizorní průjezdní kontroly
10:28 přijíždí první posádka, seškrtávám jí neprůjezdnou část a vysvětluji náhradní řešení, a tak to jde dál a dál…
11:10 přijíždí mi pomoci ředitel soutěže ze startu, od prvních posádek se telefonicky dozvídám další thrillerovskou jobovku – silničáři umístili od Votic na Prahu značku „Zákaz vjezdu pro všechna vozidla“ bez dodatkové cedulky bez možnosti, aby se domorodci dostali zpět do Mladějkova z nákupu ve Voticích, bez možnosti průjezdu našich posádek.
11:11 nestačím brát telefony, potřebuji mluvit s dalšími posádkami
11:12 ředitel soutěže odjíždí zakrýt vlastním tělem výše zmíněnou značku
11:13 přijíždí první policista a perzekuuje pořadatele v průjezdní kontrole za Mladějkovem, naštěstí nemůže být všude, ředitel pouští do zákazu další a další soutěžní vozidla, odklání provoz linkových a výletních autobusů jedoucích z Lince na Prahu.
11:30 tíživá situace se přesouvá od továrny v Olbramovicích ke značce u Votic, druhý policista vyhrožuje řediteli soutěže, ten mu vysvětluje situaci a posléze – po nepochopení problému policistou – jej posílá do …
Dodatečně se omlouvám posádkám, které se mě v tomto rozmezí nedovolaly, opravdu jsem nestačil brát telefony. ( Pozn. pro příští ročníky: dojeďte až tam, kam to jde a počkejte na pořadatele, pošlete SMS, ve které stručně popíšete KDE jste a JAKÝ je tam problém, budeme se to snažit akčně řešit ).
Další situace se vyvíjela už snad zdárně. Posádky po splnění odhadu vzdálenosti projely nákres komunikací ve Voticích. V tomto místě itineráře na ně bylo připraveno několik záludností s mapovými jednosměrkami, s odbočením při prvním průjezdu každým bodem, s jednosměrkami reálnými, s pootočením mapy o devadesát stupňů vpravo. Většina z vás se s těmito chytáky dobře vyrovnala, nezatížila se rozhodujícími trestnými body a mohla se směle vydat po trase, kterou tak líbezně popsal místní hypotetický rodák K.M.Votický ( který zřejmě nikdy nebyl žádným rodákem, natož pak votickým ). Nákres vpravo od silnice dal zabrat nejenom spolujezdcům, ale i některým vozům s nižší světlou výškou. Posádka 51 tam dokonce nechala i kus výfuku. Taky vjezd do Královny dal mnohým zabrat a posádky se k tomuto místu vracely. Zde bylo opravdu namístě jet pomalu a pořádně se rozhlížet po okolí. Přímá silnice ale sváděla k rychlé jízdě…A ve vyšetickém hostinci se poprvé konzumovalo. Potom už následovala bez větších problémů obec Vosná, šroubování matiček na šroubky v další průjezdní kontrole, vložák ve statku před Šebířovem (Šebéřowem ?), průjezd obcí a druhá konzumace. Za lesem už čekala časová kontrola. Po první etapě ( pokud už zahrnu pozdější zrušení hodnocení v čase ) se na prvních místech umístily shodně posádky: MIX Prajzlerová-Vlček a 105 Fabián-Stejskal, druzí se umístili 35ky Lenoch-Polívková ( tito všichni měli čistý průjezd), na třetích místech s jednou PK navíc shodně 3333 Bejvančický-Bejvančický a 9372 Šimůnek-Donát ml.. Pro nevolnost spolujezdce odstoupila posádka 16 Matyášek-Matyášková.
Většinu posádek teď čekal tradiční Meresjev s netradiční tématikou, pouze posádka 51 tloukla kladivem do výfuku svého vozidla. Pro posádky jsme chtěli uspořádat něco jako pohyb v čase. Odešly z parkoviště od svých současných problémů a ponořily se do středověku. Na kraji lesa je čekala střelba z luku, kterou pro nás zajišťovala skupina zajímavých lidí z místní šelmberské hájovny. Poté soutěžící přešli přes les a došli na zříceninu hradu Šelmberk, kde se setkali s posádkou hradu a dvojicí našich pořadatelů ve středověkých kostýmech. Vylezli na věž, kde za dvacet korun českých dostali razítko do výkazu od sličné bílé paní, prošli se místo ní po cimbuří, popili pohárek pravé hradní medoviny a již spěchali dolů, na nádvoří, na střelbu z další nebezpečné historické zbraně – z kuše. Nejlepšími střelci se stali : 105 Fabián-Stejskal ( naši střelci z hor, asi trénují ve střelbě na medvědy ), 40% Dušek-Jaroš, 007 Roubal-Homola ( u agentů 007 jsme to očekávali ), 4321 Skácel-Kranich a 18 Mašek-Brož. To byly opravdu obdivuhodné výkony. Z hradu se vám nechtělo, možná kvůli atmosféře, kvůli voňavým klobáskám či country muzice na místním pódiu…
Po kratším, či trochu delším obědě ( dali jsme na vybranou ze třech restaurací – víc jich ve městě Mladá Vožice není ), jste se vydali do druhé etapy. Byla přece jen oddychová, až na výjimky jste ji projeli přesně, s časem už to bylo horší. Na letiště ve Všechově jste dojeli tak, že na prvních místech byla: 35ky Lenoch-Polívková ( 80 TB ), MIX Prajzlerová-Vlček ( 190 TB ) a 6224 Tůma-Skalická ( 200 TB ).
A šlo se na jízdu zručnosti: pořadí: 1. 4321 Skácel ( 71 TB – obdivuhodné ), 2. ½ Danko ( 78 TB ), 3. 0004 Karvánek ( 95 TB ). Nejrychlejší ženou – již tradičně - paní Kovácsová ( 119 TB – jak to dělá, že snad každý rok vyhrává JZ ? ).
A začalo pršet…a to nejtěžší mělo teprve přijít – 3. etapa. Během této etapy odstoupily dvě posádky a jedna nás poslala tam, kam dopoledne ředitel toho policistu. Je faktem, že mnozí již - díky pokročilému času, zhoršenému počasí i zhoršenému stavu konzumentů – neudrželi nervy na uzdě. S pokračující tmou, hladem a zimou mnozí špatně dopočítávali hlavně nadjezdy železnicí, zapomínali na vložené itineráře i vyplnit přiložený test. Zkouškou nervů pak byl (ne)oblíbený „kurvadrát“ na několika čtverečních metrech v Sezimově Ústí, všichni pak zapomněli na pravidlo, že pokud je neuvedená křižovatka, tak se má jet stále co nejvíce přímo ( takže to použiji znovu při příštím ročníku ), mnohým pak zamotala hlavu zrcadlově otočená slepá mapa ( není divu, někteří jí již jeli potmě ). Suma sumárum, poslední etapa rozhodla. Pořadí v cíli na prvních třech místech bylo následující: 1. 35ky Lenoch-Polívková ( 555 TB – takřka bezchybný výkon hodný obdivu ), 2. MIX Prajzlerová – Vlček ( 561 TB – kousek od mety nejvyšší, tato posádka ale podává každý rok stabilní vynikající výsledky, takže příští rok ? ), 3. 0,3 Lenfeld-Šillerová ( 838 TB – škoda první etapy, mohli pomýšlet na zlato ). I posádky na dalších místech zaslouží absolutorium, že v takových klimatických podmínkách vydržely až do konce. Myslím, že v letošním ročníku nebylo vítězů a nebylo poražených, pouze těch umístěných více vpředu a vzadu ve výsledcích. Někteří se cítili morálními vítězi, někteří překonali sami sebe, další zas našli své skryté schopnosti, ale takřka všichni jsme se sešli na vyhlášení v autokempu Knížecí rybník u Tábora.
Dobrá večeře a příjemné prostředí, myslím, mnoha účastníkům zlepšily náladu. I vyhlášení se nám letos podařilo dříve. Tradiční ceny pro všechny dojeté posádky byly rozdány, každý mohl posedět a popít, já si dal svá dvě piva a šel jsem po čtyřiadvaceti hodinách bdění spát… Mnozí dokázali slavit až do hlubokého rána…
Závěrem bych chtěl poděkovat našim sponzorům ( tradičně Generali, CD Telematika, ITS ), kteří nám významným způsobem pomáhají s cenami pro posádky. Poděkoval bych všem patnácti pořadatelům, kteří i do noci v dešti stáli na trati a razítkovali jízdní výkazy, či v loužích zajišťovali cílovou časovou kontrolu. Rád bych poděkoval posádkám, které se nevzdaly a dojely poměrně obtížnou soutěž až do konce ( a nezbili nás na závěr – děkujeme ). Poděkování patří i neznámé posádce, která v restauraci v Bystřici zanechala sekeru Kč 220, kterou jsme museli za ni uhradit ( neměli ani odvahu se přiznat ).

Za náš realizační tým a zároveň ředitelství soutěže, bych chtěl slíbit, že příště uděláme trať lehčí a kratší, tak aby i začínající posádky měly šanci dojet kolem šesté hodiny večerní do místa vyhlášení. Máme zájem pro vás udělat maximum, vymyslet zase nové chytáky, seznámit vás s novými typy itinerářů, vymyslet nové itineráře, které ani řády orientačních soutěží neznají, ale především vás chceme alespoň jednou do roka pobavit a zpříjemnit vám část víkendu. Zachovejte nám přízeň, od příštího týdne začínáme dělat na DUP 2007 !!!

Jiří Donát, televize Stara, Michle

P.S. Nedozvěděli jste se, kdo vlastně byl Prcek 68 ? Ten, který nám tak rozpohyboval diskusi na stránkách? Ten který se málem stal noční můrou pořadatele? Právě ten, který by s námi zpíval již zmíněnou maďarskou hymnu, potom se ztratil v davu a v tichosti by se bez zaplacení ubytoval v cílovém kempu? Ne vše z toho, co kolem sebe šířil, bylo pravdou. Byl to jeden ze soutěžících, byl to řidič jedné z posádek. A teď vám povím, kdo to je…startovní číslo vozidla, které řídil, zjistíte jednoduchým výpočtem - jedná se o poslední (ne)soutěžní úkol DUP 2006:
Pokud čtyřmístné startovní číslo 1234 vynásobíte letošním rokem , potom odečtete celkový počet trestných bodů v celé soutěži u posádky umístěné na 53. místě, tento výsledek vydělíte počtem jízdních etap letošní soutěže, zapomenete na desetinná místa, toto číslo vydělíte startovním číslem posádky umístěné na 38. místě, opět zapomenete na desetinná místa, vydělíte čtyřmi a připočtete číslici 1, tak dostanete startovní číslo vozidla, které Prcek 68 řídil.
TAK A TEĎ TĚ UŽ VŠICHNI ZNAJ!!!!!!!!!!!!!!!!!