Letošní „pípa“ se konala opět za krásného květnového počasí. Na trať měřící více než 130 kilometrů se po ránu z Kulturního domu v Čisté u Mladé Boleslavi vydalo 40 posádek ze všech koutů Čech a jedna zahraniční ze Slovenska (až z Handlové), aby změřilo své síly ve třech jízdních a jedné pěší etapě obohacené dvěmi jízdami zručnosti, testy a soutěžními úkoly. Radost nám udělala i posádka s výkonnostní třídou v AOS, která jela ve své kategorii a která neměla žádné připomínky k průběhu akce.

Již po sedmé hodině ranní bylo jasné, že mnoho posádek přijede ( jako tradičně ) v nápaditých převlecích. Velice výraznou maskou byla posádka prezervativů DUPEX, divoženky lesní, Italové se svým červeným bavorákem a italskou fanfárou, staří rodiče se svým postiženým synem atd.atd.

Po úvodní prezentaci a ranní gulášové polévce jsme od půl deváté zahájili soutěž rozpravou s jezdci, kde jsme účastníky informovali především o aktuálním stavu na trati soutěže a nově příchozím alespoň zkráceně vysvětlili systém kontrol a zápisů do jízdních výkazů.

V 9:20 hodin vyrazilo na trať první vozidlo. První etapa spočívala v projetí trati „trojúhelníku“ mezi obcemi Čistá – Bezdědice – Katusice. Autor trati Emil Makal si jako tradičně dal záležet na detailech (jednosměrné mapové silnice, slepé mapy), takže sběr trestných bodů u některých posádek byl markantní již na prvních několika kilometrech. Každé přehlédnutí nebo ztráta koncentrace nad mapovým podkladem byla vzápětí těžce zatížena trestnými body, ale tak už to na „pípě“ bývá, to nejtěžší je na začátku.

První etapa končila na letišti u obce Katusice, kde posádky plnily první jízdu zručnosti, střelbu ze vzduchovky a test na tradiční lidové alkoholické koktejly. Zde již byla vidět dostatečná protřelost posádek a ve všech testech byly výsledky až překvapivě dobré. Po krátké pauze se startovní pole vydalo do druhé etapy autora Petra Stibora.

Tady byla situace poměrně jiná, účastníci si museli více všímat reálné situace, protože museli zaznamenávat do výkazů každý průjezd kolem liturgického objektu (boží muka, kaplička, kostel) a tento průjezd zaznačit křížkem do jízdního výkazu. Přestože jsme očekávali více kladných ohlasů, opak byl pravdou. Pro příště možná zvolíme nižší klasifikaci trestnými body, ale dlužno říci, je nutné pozorovat i okolí kudy jedete a krajiny přilehlé - a později v této etapě i projeté. Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko si to svými romantickými exteriéry jistě zaslouží.

Tato etapa byla hodnocena jako středně těžká, ale jezdecky velice zajímavá. Cíl se nacházel na parkovišti u hradu (a zámku) Houska a hned vzápětí následovala pěší etapa kolem hradu.

Myslím, že procházka se všem líbila, měla dvě občerstvovací místa (z toho jedno i soutěžní) a čas 60 minut jsme nakonec brali jako doporučený, protože konzumační bod (Hospoda u konce sil) měla zřejmě výčepního v duchu svého názvu a drobně to naše účastníky zdržovalo.

Po této procházce následovala poslední jízdní etapa do cíle soutěže. Autor trati Jiří Donát se rozhodl, že textový popis tratě jsme již dlouho v „dupce“ nepoužili, a tak se soutěžícím dalo „vrchovatě“. Etapa posádky provedla severními oblastmi Kokořínska a převedla je takřka nejkratší cestou do okolí Máchova jezera. Z pískovcových skal se soutěžící dostali do nekonečných borových lesů písečných údolí. Reálná jízda nedala – až na pár výjimek – soutěžícím představu o cílovém místě, což bylo již tradičně rekreační středisko Jachta. Za cílem absolvovali druhou jízdu zručnosti (opravdu na zručnost), a poté se přesunuli do rekreačního komplexu k ubytování, stravě a doplnění tekutin po náročném dni.

Vyhlášené vítěze najdete ve výsledkové listině. Masky vyhrála na základě ankety posádek posádka st.č. 26 „ staří rodiče a nezbedný syn“.

Nutno dodat, že navzdory těžkostem letošních příprav, kdy jsme měli jednu proraženou pneumatiku na pořadatelském autě, v sobotu ráno padlý strom na konci 2. etapy a k tomu za posledních 14 dní nepočítaně černých koček přes cestu, akce dopadla dobře. Své jistě udělalo i krásné slunečné počasí a bezproblémový průběh akce, kdy jsme byli schopni udržet časový harmonogram bez větších záseků (naopak jsme jej o několik málo minut zrychlili).

Závěrem je nutno poděkovat sponzorům naší akce: Patrikovi Fuchsovi (Auto FK s.r.o.) a Radkovi Maškovi (Restaurace u Tonyho), kteří nám svými nápaditými cenami ocenili (tradičně všechny) klasifikované posádky. Velice nám tímto pomohli s celou organizací příprav „dupky“.

Dobře utajená pípa 2018 skončila, nezbývá než se těšit na příští rok, kdy zřejmě pojedeme někde více na jihu. Ať žije pípa 2019, zase poslední květnový víkend.

Jiří Donát - tajemník soutěže