Tak máme více jak 22. ročník Dobře utajené pípy za sebou. Počasí vyšlo, časově to také vyšlo a 34 posádek dorazilo na naše oblíbené cílové místo Novou Živohošť ještě před 18. hodinou.

Tak jako každý rok o pořadí rozhodovaly správně umístěné vložené itineráře a správně dodržené podmínky průjezdu mapou. Posádky se vydaly z obce Třebsín, kde v místní hospůdce proběhla přejímka a rozprava, nejdříve do obce Krňany, kde hned na hlavní křižovatce proběhla první letošní konzumace a poté se vydaly na jih. Poprvé s mapou se setkaly v kótě 209, kde byla první kontrola s pořadatelem. Tato kóta sloužila pro upřesnění, kde se vlastně posádky dostanou na mapu. Vzápětí však následoval vložený itinerář vpravo pro objetí ostrůvku na návsi Vysokého Újezda a hned po něm podmínka průjezdu mapou, že při prvním průjezdu touto obcí musíte nechat kostel po pravé ruce, což vás otočilo přes trojúhelník hlavních komunikací v obci a mohli jste pokračovat dál podle mapy až do kóty 127. Zde a v blízké obci Blaženice začala ta pravá soutěžní skrumáž. V kótě jste měli jet vždy vlevo a dále vás čekala slepá mapa 1. Situace by byla jednoduchá, ale pořadatel umístil na začátek slepé mapy docela nenápadnou šipku, která značila, že na SM1 musíte přijet rovně. Podle detailu 1) a plánku a) to znamenalo projet delší část komunikací přes obec Dalešice a vrátit se k slepé mapě od severovýchodu. Projeli jste jak SM1, tak SM2 a zase jste museli v kótě 127 doleva a do obce Blaženice, kde vás čekal oblíbený „kurvadrát“ ( lineální itinerář, kde se sledují počty odboček vlevo a vpravo od směru jízdy ). Protáhl vás přes druhou pořadatelskou kontrolu a po úzké komunikaci a posléze po hlavní silnici vás znovu poslal směrem ke kótě 127 od jihovýchodu. Zase jste byli v kótě a zase jste museli doleva a dál jste museli ke kótě 514, tzn. Podle plánku a) jste se otočili u hospody zase přes pořadatelskou kontrolu a znovu ke kótě 127, kde jste se dali konečně vlevo směrem k 514. Tam jste měli vyjet takřka přímo na sever a přes les a blízkou farmu k další pořadatelské kontrole na konci ohradníku. Za ní byl bod H, který se musel projet dvakrát a podruhé z něho vyjet západním směrem. Znamenalo to, že se musíte poprvé vrátit bez otáčení ( tzn. na jih ) do kóty 514 a znovu přes farmu a pořadatelskou kontrolu až do bodu H a zde teprve vyjet na západ. Zbytek už byl pouze reálný itinerář, který vás dovedl do cíle první etapy v obci Třebenice. Zde jste si mohli odpočinout a zaházet si míčem na basketbalový koš.

Ještě k této etapě si dovolím ( bez dovolení ) citovat rozbor hlavního rozhodčího Vláďu Fabiána, cituji:

Např. Přijíždím do kóty 127 od obce V.Ú. a protože mám podmínku v této kotě vlevo, tak i odbočím a hledám cestu na začátek SM 1. ……. Dokončením SM2 jsem se dostal do kóty 127 a protože kóta je na SM uvedena, musím splnit podmínku pro tuto kótu stanovenou. Odbočuji doleva a jedu na jih na Blaženice. Hledám nejkratší cestu do kóty 514 s výjezdem. Po nahlédnutí do mapy zjišťuji, že nejkratší cesty vedou vždy přes kótu 127, kde mám vždy odbočit vlevo. Proto hledám cestu tak, abych v kótě 127 odbočil vlevo a pak se již blížil ke kótě 514. Po prozkoumání mapy cestu nacházím. Otočím se přes malý "pytlíček" kolem hospody u velké křižovatky v centru obce, kde jsem před chvílí projel kurvadrát, a vrátím se zpět stejnou cestou jenom směrem na sever do kóty 127, ve kterém odbočením vlevo splním stanovenou podmínku a již mi nic nebrání jet do dalšího údaje ITI - kóta 514 s výjezdem.

Konec citátu.

Poté jste mohli vyrazit do druhé etapy s malou jízdou zručnosti hned na začátku. Nejdříve jste se měli chovat jako v obci Třebenice, tzn. podle pokynů v řádku označeném jako T. až do obce Slapy. Znamenalo to hlídat si zastávky autobusu a za ní vždy doleva, což zde nastalo pouze jednou a poté jste už vjeli do obce Slapy. Zde jste se řídili pokyny v řádku označeném písmenem S. Drobným chytáčkem tu bylo dodržet pravidlo na křižovatkách s nevyznačenou hlavní silnicí, kde musíte vždy jet co nejvíce přímo. Projeli jste úzkou uličkou a vrátilo vás to zpátky na „hlavní“ tah obcí. Obcí Přestavlky jste jeli podle řádku P. a jednalo se o jednoduché pokyny pro odbočení, včetně jedné povinné konzumace. A jelo se dál. Obec Buš ( řádek označený B. ) pro vás připravila mapku průjezdu vzestupně podle prvočísel ( to byla makačka, kdo z nás si těch pár prvočísel pamatuje? A patří tam taky jednička? Chytákem bylo ale spíš otočení celé mapky severem dolů). Další obcí byla Čím ( řádek Č.), kde především platilo pravidlo, že za každým mostem musíte odbočit vpravo a ještě, že do bodu U musíte od jihu ( maličko se průjezd bodů D-U-P zkomplikoval, ale při pozorném pohledu do plánku to najednou bylo úplně jasné ). To pravé však přišlo v další obci Křeničná ( řádek K. ), a to „kurvadrát“ kombinovaný s pravidlem za autobusovou zastávkou střídavě vpravo, vlevo atd. V další obci Lipí ( řádek L. ) to bylo poměrně jednoduché, posléze jste projeli pořadatelskou kontrolou a už jste byli v Prostřední Lhotě ( řádek P.L. ), kde byly pokyny pro odbočení opepřeny pravidlem „za autobusovou zastávkou se dejte doprava“. Na okraji následující obce Mokrsko bylo umístěno parkoviště s časovou kontrolou, nyní jste byli v cíli druhé etapy a čekala vás procházka na Veselý vrch s výstupem na místní hooooodně vysokou rozhlednu.

Pěší itinerář byl koncipován spíše jako odpočinková procházka po lese. Mnoho posádek opravdu ke konci ztratilo trochu ze své koncentrace a chybovalo v sedmé kontrole, jinak vše proběhlo dle očekávání bez problémů.

K třetí etapě nutno dodat, že je důležité si před jízdou celý itinerář přečíst a pak se teprve vydat na trasu.Třetí etapa byla koncipována jako jednoduchá pro nejrychlejší přesun z konce druhé etapy do cíle. Místní komunikace a umístění časových kontrol ani moc možností nenabízela.Byla rozdělena na pomyslné tři druhy itineráře: pohádka, jízda z bodu do bodu a šipkový itinerář. Bylo psáno vše dost jasně bez komplikovaných záludností, avšak pro některé posádky ,řadící se na pomyslnou špičku ve startovním poli dost pohořely , tuto skutečnost dost špatně nesly a samozřejmě po konci soutěže kolem sebe pštili síru. V itineráři na začátku bylo napsáno: ..po projetí kótobodu H215 SPK1, nikoliv zapiš SPK1....tak tedy stačilo si jen najít, co po mne SPK1 žádá....jak triviální, obdobné u SPK2....naprostá většina posádek nových nebo bez letitých zkušeností pochopila bez problémů. No, po těchto zkušenostech bude příště třeba psát tak, jako pro obyvatele nejmenované země za vodou, kde se jim musí dokonce psát, že nesmí v mikrovlnce sušit mokrou kočku....Ale prostě jsou někteří soutěžící ze startovního pole, kteří musí neustále něco napadat, pořád se hádat a podobně a jak bylo zmíněno v diskusi, dokonce to letos vygradovalo tak, že k pořadateli na startu do první etapy přišli protestovat kvůli umístění kontrolního panelu, aniž by věděli, kudy trať povede a jestli se jich tedy daná cedule vůbec týká.....Ale vraťme se k třetí etapě. Pohádka nebyla psáno nijak záludně, stačilo si vše pečlivě přečíst a průjezd byl zřejmý. Jediným malým chytákem bylo si zapamatovat název obce ,na což bylo upozorněno, na kterou se odbočovalo na jedné křižovatce, kde se mělo odbočit do obce, která byla od dané křižovatky dál, byl to Neveklov ,později v itineráři bylo toho názvu použito při určení, kterým směrem se dát. Při jízdě z bodu do bodu byla dána podmínka druhým nejkratším průjezdem, což z mapy bylo jasně zřetelné i za podmínek o dodržení pravidel o počtu průjezdů ať body, kótami či kótobody. Poslední byl šipkový itinerář sestavený v tabulce, kde byly po stranách obdobně jako u křížovky písmena u každého řádku a sloupce. V zápise byla dána dvojice písmen, která určila průsečík řádku a sloupce, který tvar křižovatky následuje.

Závěrem bychom chtěli poděkovat posádkám za pěkné sportovní výkony, sponzorům za jejich ceny pro vítěze a nám všem dohromady abychom se ve zdraví všichni sešli na více jak 23.ročníku Dobře utajené pípy, tentokrát nejspíše v jižních Čechách. Pípě 2020 zdar a nám všem nashledanou.

Organizační tým DUP 2019