Dlouhou dobu jsem přemýšlel, co o letošním jubilejním ročníku Dobře utajené pípy napsat. Tak, jako prakticky každý rok, stále se nám nedaří dovést posádky do cíle soutěže někdy kolem 16. až 18. hodiny. Je to dáno především tím, že vás nechceme připravit o mnohé zajímavosti, které se nám přímo nabízejí na trati soutěže, protože je nám jasné, že málokdo z vás se třeba do těchto míst ještě někdy podívá. Stinnou stránkou této naší snahy je potom natažení celého startovního pole až do pozdních večerních hodin ( letos poslední z účastníků dorazil do cíle soutěže ve 21:15 !!!!!!!!!! ) a od toho se nám odvíjí také doba vyhlášení soutěže ( letos opět po půlnoci ). Chápu, že některým to nevadí, stejně většinou přespáváte do druhého dne, chápu však i ty, kteří jsou po soutěži unaveni a chtějí si posedět do jedenácti a jít spát. Záhadou nám byly například časy některých posádek, které odešly do jednoduchého pěšího Meresjeva v 17 hodin ( dal se odejít i za 30 minut !!! ) a odjížděly do třetí etapy až v půl sedmé – předpokládám, že si daly Meresjeva asi tedy třikrát.
Proto jsme se pro příští ročník rozhodli udělat několik radikálních změn, se dvěma z nich vás seznámím:
1) Posádky vždycky budou mít možnost nouzově najít cíl etapy v mapě.
2) Limit pro překročení ideálního času bude stanoven na maximum 30 minut, po kterém bude následovat diskvalifikace posádky pro překročení času.
Je mi jasné, že jenom tyto dvě podmínky si vynutí změnu strategie jednotlivých posádek. Pokud se posádce stane, že totálně zbloudí a nemá již čas hledat správný průjezd trasou, může se podle základní mapy během několika minut přesunout do cíle etapy. Je pravdou, že budou zatíženy dost vysokým bodovým hodnocením za neprojeté průjezdní kontroly, ale mají možnost zabojovat v etapách dalších, protože – díky splněnému časovému limitu - zůstávají v soutěži. Náš realizační pořadatelský tým je v tomto zajedno, nechceme pro vás dělat žádné rychlostní nesmysly, ale – mezi námi – kolikrát se prozatím někdy pěkně couráte.

Tak to by byla taková trošku vize do příštího ročníku. Jinak vám mohu již s určitostí sdělit, že pokud se nestane něco nečekaného, tak příští ročník pípy pojedeme v sobotu 31.5. a budeme startovat z návsi v Zadní Třebáni. Prezentace a rozprava ( případně i snídaně či svačina soutěžících ) proběhne v nedalekém Společenském domě. Už z tohoto vyplývá, že trasa soutěže povede v zatím naprosto pípou nedotčeném prostoru...

A teď již o nedávno proběhlém jubilejním ročníku DUP 2007:
K zahájení soutěže jsme opět – po dvou letech – využili pohostinnosti restauračního zařízení u závodiště ve Mšeně. Myslíme si, že toto zázemí je pro nás ideální – máme tu dostatečně velké parkoviště, prostor pro přejímku, rozpravu i dostatek místa pro strávníky. Oproti 8. ročníku jsme byli nuceni vynechat ranní jízdu zručnosti na oválu ploché dráhy, protože plochu připravovali pro odpolední závod. Takže jsme mohli po rozpravě začít startovat...
Je až neuvěřitelné, že pokud je stanoven při průjezdu mapou vložený itinerář, že na každé STOPce se musí jet vlevo - a drtivá většina posádek ( 37 z 52 ) na to hned u první značky zapomenou, že většina z nich už poté absolvovala trať bez větších problémů. Takže první průjezdní kontrolu mělo asi jenom patnáct posádek a hned tedy asi na 4. kilometru byli ostatní zatížení bodovou penalizací nezanedbatelné výše. Kdo se však beze spěchu ponořil do podmínek a vložáků ( a ponechal fotografie konzumentům ), ten na tom získal výrazný náskok oproti ostatním. Letos totiž byla první etapa - oproti loňsku - etapou nejtěžší. Takže jste mnohokrát díky odbočování na STOPkách jakoby protismyslně takřka vyjížděli z map, abyste se po drobně utajené otočce opět vraceli do svého směru. Některým vznikl problém i při pouhém objetí autobusové zastávky ( s váhou ), které bylo rozkresleno na dvě křižovatky ( logicky jedna pro odbočení ze silnice za zastávku a druhá pro napojení zpoza zastávky na silnici – řekl bych, že nic těžkého ), přesto zde mnozí nechali své skalpy v podobě mnoha ztracených minut, které potom při průjezdu několika posledních obcí chyběly. V následující obci jsme postavili našeho bdělého pořadatele, aby na vás dohlédl, jestli dodržujete silniční zákon při dávání přednosti na křižovatce osazené dopravní značkou STOP ( to byla ta první STOPka, kde už to pravidlo o odbočení vlevo neplatilo ). Dopadlo to tak půl napůl, někteří zastavili ( jelo se přes stopku dvakrát ), někteří jen jednou a někteří ani jednou.
Jízda zručnosti na skládce štěrku u obce Kokořín konečně dala řidičům zakusit, co je to technická pomalá trať na prašném povrchu. Auta většinou nezastavovala na dorazech podle přání pilotů, ale smýkala se tak, že dorazové klapačky bylo nutno vytahovat zpod aut. Absolutně se nejlépe s první jízdou vypořádala posádka 40% Dušek – Jaroš, která při úplně čistém průjezdu dosáhla času 51 sec !!! Za ženy potom pilotka Šmerglová, která svým výkonem o 1 vteřinu porazila paní Kovácsovou.
Následoval oběd v restauraci U Bobra. Někomu u bobra chutnalo, někomu ne, nejde to zavděčit se všem, je faktem, že bobr mnohokrát nestíhal, a tak jsme na vás nespěchali a plánovaný hodinový oběd se protáhl na hodinu a půl ( i více ), ale najíst se prostě musíte... Za stinnou stránku návštěvy restaurace však považuji přítomnost podnapilého žebrajícího hasiče, který se slovy, že „ vybírá příspěvky na novou stříkačku a hladové hasičské děti “ – či co...( na stříkačku to určitě nebylo a když neuživí děti, tak si je nemá dělat ), vybíral od parkujících účastníků drobné.
Start do druhé etapy se uskutečnil u památného stromu za obcí Boseň a jednalo se o takovou odpočinkovou přejezdovou etapu, abyste měli po obědě možnost se postupně zkoncentrovat. Nově se zapisovala první a poslední písmena názvu obcí, takže se vám jízdní výkaz vesele plnil. Většině z vás etapa nedělala problémy a asi do hodiny jste se dostali na louku pod hradem Houska, odkud startoval první ( a jediný ) letošní Meresjev. Musíte uznat, že procházka to byla osvěžující. Jak jsme viděli z časů příjezdu do cíle 2. etapy a časů startů do etapy třetí, některým z vás se už zpět do aut nechtělo, ale co naplat...
Třetí etapa byla taková ta klasická pípovská, částečně lineární šipkový itinerář, vložáčky, podmínky a chytáčky v mapách a slepých mapách. Během etapy proběhla druhá tajná kontrola na používání bezpečnostních pásů – musím vás pochválit, protože dopadla o mnoho lépe než ta první. Zkusili jste si akceleraci při tlačení auta na čas, potom také oblíbené šroubování matiček na šroubky a k závěru etapy opět jednu premiéru: vložený itinerář do vloženého itineráře ( budeme tomu říkat třeba „ vložený itinerář2 “ ). Ke konci jste se projeli i po písečných cestičkách okolo Máchova jezera a v samém konci etapy vás jistě dorazila „blbárna“ ve vojenském autoparku. Ten, kdo nevydržel s nervy až do posledního metru tratě, nachytal v závěrečných stovkách metrů nezanedbatelný příděl trestných bodů za špatné řešení průjezdu... No a pak už jen druhá jízda zručnosti, někdo už za deště a za tmy... V absolutním pořadí prvenství získaly dvě posádky s čistým průjezdem a stejným časem rovných 30 sec: posádka 007 Roubal – Homola a B52 Šon – Kormundová. Za ženy řidička Šímová.

Vyhlášení proběhlo, tak jak jsem už zmínil, až po půlnoci. Vítězem 10. ročníku DUP se stala posádka 0-ři Čada – Gemperle se ziskem pouhých 505 TB, druzí byli posádka č. 16 Janda – Šillerová ( 653 TB ) a třetí posádka č. 6224 Tůma – Skalická ( 1153 TB ). Dá se říci, že hned na prvních místech se jedná o poměrně velké bodové rozdíly.
V kategorii ženská posádka zvítězil „ náš ženský hokejový tým “, posádka č. 748 Hrušková – Dvořáková – Stará – paní Colombová v pidiopelu Corsa, které zároveň získaly neoficiální ohodnocení za masky.
Vítězem neoficiálního hodnocení masek se stala alvaposádka č. 7 Procházka – Kdýr, kteří nás hned poránu vyděsili svým dekontaminačním vybavením záchranářů z Temelína.
Vítězem jízdy zručnosti ( v absolutním pořadí ) se stal řidič z posádky 40% Dušek, který si své vedení podržel už od první jízdy zručnosti a nikoho před sebe během dne nepustil. A vítězkou jízd zručnosti – se stala opět již po několikáté – naše nejrychlejší žena z posádky č. 1820, paní Kovácsová ( nutno poznamenat, že i ostatní ženy si vedly srdnatě, protože třeba Moravcová zaostala pouze o 2 sec a Šímová o 5 sec !!! ).

Nezbývá mi, než vám všem poděkovat. Ať už jste účastníky, pořadateli nebo sponzory, naše DUPka má právě díky vám všem své místo v kalendáři orientačních soutěží. Zájem o ní neupadá, právě naopak, letos se nás sešlo už 52 posádek. Za náš organizační tým, jménem ředitele soutěže, vám děkuji a těším se s vámi nashledanou v příštím roce.


sepsal Jiří Donát ( múza nedorazila )