Hluboce jsme si oddechli, když poslední účastník dorazil v pořádku do cíle letošní soutěže v rekreačním středisku Sklář u obce Ostružno. Letos jsme měli opravdu strach, jestli jsme celou organizaci – z hlediska časového, ale i bezpečnostního – nenastavili příliš vysoko. Chtěli jsme účastníky překvapit novými nápady ( paralelní jízdy na ploché dráze, virtuální Meresjev na parkovišti před startem, nastražené SPK, které se nikdy nezapisovaly atd.) a mohu s odstupem času konstatovat, že překvapení bylo především na naší straně. Auta na oválu se pohybovala podstatně rychleji a blíže k hrazení, než jsme čekali, účastníci hledali cestu Meresjeva v okolí stadionu, místo pouze na papíře, a tak jenom nastrčené SPK oživily již zažitá schémátka o „trojúhelníčcích“ v křižovatkách. Při rozpravě jsem vám nemohl říci vše o Meresjevovi, protože by to pro vás nebylo překvapení, ale s odstupem času si myslím, že jsem řekl až příliš málo. O tom, co se po paralelních jízdách v okolí stadionu dělo, nás ředitel lakonicky informoval jedním slovem: „Katastrofa!“ Jen pár z vás pochopilo co s tím, ostatní jezdili po okolí autem, jiní běhali po okolí a hledali havarované letadlo pilota Meresjeva, další pak kalným zrakem netečně pozorovali okolí a nechápali jak problém řešit. V závěrečném hodnocení jsme proto přistoupili k anulaci těch dvaceti minut a nechali jsme vám to bez časového limitu. Dá se říci, že jste všichni nakonec cestu našli, někteří byli úspěšnější, někteří méně, ale jak by řekly německé hlídky na Meresjevovi: „Ende gute, ales gute!“ Tento prolog některé posádky sice zatížil trestnými body, ale ty pravé příděly teprve přišly až s první jízdní etapou, která vedla od stadionu ve Mšeně do obce Kuřívody, k motorestu, kde byl plánován oběd.
Náš subjektivní dojem byl, že první etapa (jízdní) je tou nejtěžší etapou, protože byla pracná na řešení ( přenos tří slepých map do mapového podkladu, nový typ šipkového itineráře, pěší vložený – tzv. druhý Meresjev - na Vrátenskou horu s kontrolou osobních dokladů na horním ochozu rozhledny, pět vložených itinerářů, první aplikace generálního vloženého, který byl uveden v prováděčkách atd.), ale dá se říci, že novým nápadem – a tudíž i obtížností neznámého – nakonec byla etapa třetí tou těžší. Hodnocení obtížnosti necháme na vás, na posádkách, ale je jasné, že příděly trestných bodů byly v poslední etapě největší a mnoha posádkám na poslední chvíli pěkně zavařily.
Klíčová místa první etapy byla v Bezdědicích (očuchávky koření a panel SPK u autobusové zastávky), panel SPK v obci Žďár za kapličkou, nastrčený panel Y za prvním železničním přejezdem, kde se muselo doleva a ne kolem něj a vzápětí kóta 101 jako začátek slepé mapy 2, který vás prohnal mezi rybáři na hrázi rybníka (jistě vám mávali pěstí), konzumace v Šantánu u houbaře a hned vložený itinerář, ochutnávka nealka (!!!!!!!) na tankové cestě a hned ten nebezpečný výjezd na asfalt s rozhulenými kamiony …a co šílený lyžař v obci Bezděz? A nechtěné překvapení na závěr první etapy: časová kontrola Doktorské rallye poblíž naší časové kontroly ( pravděpodobnost tak 1: 50000000 v praxi).
Oběd se snad vydařil, nemohu soudit, neobědval jsem, nestihl jsem to. Ale mohu říci, že oproti loňsku tu jistě kvalitativní posun byl a personál byl opravdu oproti běžnému provozu posílen. Názory na rychlost obsluhy se mohou individuálně lišit, ale v okolí nic lepšího a většího prostě není.
Po první etapě se v čele absolutního pořadí umístila posádka startovního čísla MIX, Prajzlerová – Vlček s pouhými 57 TB z ploché dráhy.
Po obědě čekala posádky krátká přejezdová etapa na JZ2. JZ2 byla velice rychlá, celá popředu a díky námi pronajatým asfaltovým plochám (bývalé vojenské sklady) i velice rozlehlá. Chtěli jsme, abyste si prostě zablbli na asfaltu (jeden z vás to dokonce pojal ve velkém stylu a trefil stromek - doufáme, že škoda na vozidle není velká).
Druhá etapa byla taková oddychová, s tím, myslím souhlasí všichni. Pouze tři vložené itineráře, „pouťákový“ přesun do Mnichova Hradiště kolem dřevěných skulptur, dvojí konzumace v PK v rozmezí takřka jedné minuty a závěrečné motání po Mnichově Hradišti ( právě tam, na zámku, jsou uloženy ostatky našeho průvodce 2. etapou - Albrechta z Valdštejna) vylepšené dvojí aplikací generálního vložáku. Doufám, že vás pobavily umělecké výtvory Ulfa Carlssona a pana Váchy.
Umístění po druhé etapě na prvních třech místech: MIX Prajzlerová – Vlček (124 TB), 69 Hamar – Borovan (153 TB), 9333 Heřbolt – Jůza (183 TB).

O třetí etapě vám poví sám autor: ………….

Závěr druhé etapy dovedl posádky v pozdním odpoledni na parkoviště pod hrad Valečov, kde již byla na mnohých patrna značná únava, způsobená úmorným vedrem, časným vstáváním a nemalou roli bezpečně sehrál i počet již "odkonzumovaných" kontrol. Mnoho účastníků se asi proto radovalo, že už jsou v cíli soutěže, a představa další dvouhodinové etapy jim pak cestou na hrad podlamovala kolena. Tam je čekal přiopilý kastelán téměř středověkého vzezření, který prý s razítkováním výkazů dělal drahoty. Při návratu z hradu na parkoviště se někteří soutěžící ještě snažili reklamovat itinerář z důvodu, že druhá mapa je nějak obráceně vytištěna :)
Po nastoupení do vozů se všem unaveným určitě trochu ulevilo, ale ne nadlouho....
Hned za bodem B byla vložena smyčka kolem křoví s ukrytým panelem, cestou do Branžeže bylo nutno projet Novou Ves, aby byl dodržen příjezd do D od jihu. Hlavní perličkou na jinak celkem jednoduché trati byl bod E (samozřejmě i s přilehlými komunikacemi). Tato lesní křižovatka dvou nepříliš frekventovaných komunikací je vskutku mistrovským dílem, nejspíš ještě komunistické éry. Všemožné výjezdy a nájezdy osazené jednosměrkami a "dej přednostmi" se přímo vybízely k doplnění několika panely SPK. Celé toto monstrum opentlené "kurvadrátem" pro určení správného průjezdu představovalo pro některé posádky naprosto neřešitelný oříšek. To jsme tak trochu předpokládali, takže pokud se tu někdo "ztratil", mohl se kdykoli vydat dál po správné trase směrem na Kost. Skutečnost byla bohužel trochu jiná, než naše optimistické představy, protože jak jsme dodatečně zjistili, některé posádky kolem bodu E kroužily v okruhu až 20 km! Následující zrcadlová mapa celkem nepředstavovala žádné problémy, kromě odbočení u staré známé Semtínské lípy a jednoho vloženého itineráře se jelo skoro pořád rovně. Poslední mapa však znamenala pro mnoho posádek značnou bodovou "nadílku", přitom vypadala vcelku nevinně. Zde bylo důležité projet bod X rovně, nezapomenout na generální pravidlo o železnici, a zejména pak do posledního bodu C přijet od jihu. Opomenutí jen v tomto posledním případě přineslo na konto tučných 300 TB. Z bodu C do cíle už snad každý trefil bez zaváhání, a díky faktu, že se jízdy zručnosti pořádaly ráno a během dne, mohli všichni hned po dojezdu do sebe bez obav klopit osvěžující nápoje dle vlastního výběru.

Závěrem bychom chtěli poděkovat všem posádkám za sportovní nasazení, sponzorům za dary, které nám opravdu pomáhají, všem našim řadovým pořadatelům za obětavý a profesionální přístup… a nám, nejužšímu vedení, nové nápady a sílu k jejich realizaci. Těšme se všichni na 27. květen 2006, protože tehdy to začne všechno nanovo a věřte, že si na tom dáme záležet.


Jiří Donát a Aleš Linda, televize Noha, Ostružno