Vše začlo již mnohem dříve, zhruba před třičtvrtě rokem, kdy jsme dostali tip na ubytovací kapacitu v rekreačním středisku v Ostružně, takřka na okraji východní části Českého ráje. Vyvrcholením zhruba čtyřměsíčních příprav se poté stal 29. květen letošního roku, kdy se poránu tohoto dne sešlo na přejímce v hale firmy Subterra v Braníku, padesát jedna posádek, správně soutěžně naladěných ( mnohokrát i s vyladěnými konzumenty ) a dychtivých již tradičních záludností, které jsme na ně přichystali. Přejímka proběhla poměrně podle plánu (nedočkavé posádky ještě drobně dolaďovaly formu v místní podnikové kantýně) a rozprava se poté uskutečnila na parkovišti – počasí to dovolilo. Dotazů nebylo mnoho, ale jak se později ukázalo, nebyly z důvodů, že bylo všem vše jasné, ale spíš naopak, posádky nevěděly, co je čeká.
Důkazem záludnosti zdánlivě jednoduché první etapy byl první vložený itinerář, který se vkládal zhruba po ujetí 400 metrů po startu do základního šipkového itineráře trochu ztíženého stereotypním pravidlem o odbočování vpravo na křižovatkách s „Dej předností“. Nevíme teď ani přesně, kolik posádek se nenechalo přelstít (odhadujeme to asi na jednu čtvrtinu startovního pole), víme však, že již toto zaváhání mnoha posádkám uzavřelo cestu k vyšším příčkám. „Živá“ průjezdní kontrola (osazená pořadatelem) byla připravena na pěknou smršť hned poránu, ale opak byl pravdou… Ti, kteří dále správně řešili šipkový itinerář, se po chvíli dostali na Jižní spojku a mydlili to směrem na Kolín. Cestu jim, alespoň doufám, trochu zpříjemnily testové otázky ze silničního zákona a ze všeobecných znalostí tradice běžeckých závodů. Po první povinné konzumaci v Šestajovicích zase vzniklo malé pozdvižení jak se dostat do Jirnů a nezapomenout na druhý vložený itinerář v Jirnech na náměstí. Jako perlu nutno zmínit první odkaz na fotopřílohu, ve které se nacházely různě pomíchané fotografie určitě nekopírující chronologii průjezdu seznamem obcí, a tak se stalo, že na odbočce na Mochov některé posádky hledaly kostel namísto toho, aby zjišťovaly barvu přímo před očima zaparkované autocisterny. Doneslo se nám i to, že někteří ze soutěžících domorodcům vnucovali, že kostel na fotce (který se ovšem týkal Přerova nad Labem) mají určitě na náměstí v Mochově a že o tom pouze nevědí.
Další cesta vedla
přes obce Přerov, Lysá nad Labem a Milovice. Posádky si postupně zvykly
na neobvyklý popis tratě a jízdu povětšinou zpřesnily. Důkazem toho
byl samoobslužný panel na konci Milovic a následná průjezdní kontrola
v lese za Milovicemi, obě z těchto kontrol posádky většinou projely.
Odhad vzdálenosti však není doménou mnohých, takže ze všech soutěžních
úkolů během celé soutěže dopadl nejhůř, ale což, tyto trestné paběrky
většinou o celkovém pořadí příliš nerozhodují. Následovaly obce Lipník,
Vlkava, soutěžní otázky týkající se místních podmínek, konzumace u Ottomanských,
panel za trafačkou ve Mcelích, ale hlavně další konzumace v Seleticích
a slavný padlý Václav Hamáček v aleji tůjí u Prodašic. Nesmíme zapomenout
na pomník Toníčka Švehlů u obecního úřadu v Sedlečku a na třetí vložený
itinerář v obci připomínající přicházející bouřku – v Markvarticích
Hřmeníně. Ale to už se posádky postupně blížily k cíli první, úctyhodně
dlouhé (104 km), etapy u obce Samšina.
Zde je nečekal pouze příjezd do časové kontroly, ale i zvláštní zkouška
na účelové komunikaci. Dlouho nepřekonaný rekord nenápadného světlezeleného
favorita v číslem 937 posádky Furčák-Donát F. padl až s příjezdem posádek
9 Holler-Šimák a 11 Vesecký-Kopecký. Trať zvláštní zkoušky se sestávala
z jízdy do kopce, průjezdu retardéru, otočky na vrcholu stoupání a zpět
s kopce, retardér a zastavení na čáře mezi nápravy vozidla.
Poté následoval oběd – někým vítaný, někým odsuzovaný. Těm co tato hospoda
nevyhovovala, těm se omlouváme, ale široko daleko nebylo jiné možnosti,
kde se najíst…
Po první etapě byla na předních místech pěkná tlačenice: 1. Bejvančický-Danko,
Kocík-Brož (oba 10 TB), 2. Petrásek-Pšenička, Hájek-Neklapilová, Holler-Šimák,
Heřbolt-Jůza, Koňák-Sýkora, Prajzlerová-Prajzlerová, Grybmayer-Lenfeld,
Buriánek-Huml (všichni 20TB).
Druhá etapa se jela především podle dodané mapy a podle podmínek průjezdu
mezi mapovými body a zavedla účastníky do malebné krajiny na sever od
Prachovských skal. Vedla mimo jiné přes zříceninu hradu Pařez a končila
v podhradí Trosek. V druhé průjezdní kontrole měly posádky rozeznat
zapalovací svíčku s dlouhým závitem a vysunutým jiskřištěm od svíček
ostatních (popřípadě voskových). Většině to nedělalo velký problém a
i ženské posádky (pokud našly jiskřiště a nepočítaly závity horního
kontaktu svíčky) odpověděly vesměs správně. Na prvním místě po druhé
etapě bylo opravdu narváno: Petrásek-Pšenička, Bejvančický-Danko, Holler-Šimák,
Heřbolt-Jůza, Koňák-Sýkora a Kocík-Brož (všichni 30TB).
„Meresjev“ na hrad Trosky byl především pro ty, co netrpí závratí. Jeden
z posádky, ten nejodvážnější a nejstatečnější Meresjev, byl donucen
pořadatelem doslova se vyplazit po hradních „schodech do nebe“ až na
vrchol Baby ( čti Baby, ne Bejby), kde se dozvěděl datum tragického
skonu jakéhosi naprosto nevýznamného kastelána, který jistě opilý asi
odněkud spadnul, nebo co … ale tak to nebylo, skutečnost je naprosto
jiná, jeho manželka ho zbrusu novým vozem dovezla přímo pod rozjetý
vlak! ... a konzumenti si mezitím vesele nasávali v turistické chatě
pod hradem.
Třetí
etapa byla taková oddychová, hlavně aby se posádky projely přes Hrubou
skálu a seznámily se alespoň letem světem s místní romantickou lokalitou,
letitým, ale stále krásným Moskvičem Veřejné bezpečnosti na okraji obce
Krčkovice, táborem provazochodců a nádhernými údolími. V pořadí se toho
moc nezměnilo, někteří si už mysleli, že jsou v cíli soutěže, ale to
ještě zdaleka nebylo vše.
O obci s názvem „den před Nedělkou“ se bude mnohým účastníků ještě dlouho
zdát. Noční můra jménem Sobotka bude ještě v podobě úvodu čtvrté etapy
dlouho děsit mnohé účastníky ze spaní...
Vozidla soutěžících jezdila – alespoň z pohledu nezúčastněných – naprosto
chaoticky po městě. Jednotlivé posádky se navzájem hlídaly s obezřetností
lovců divé zvěře. Jeden kontroloval druhého a běda, když jedno z vozidel
zrychlilo a naznačilo tak jakousi možnost řešení průjezdu slepým plánem
centra obce. V tu ránu mělo v závěsu několik dalších posádek a teprve
pokud zpomalilo, či zastavilo, opět osiřelo. Nic nepomohla ani spolupráce
domorodých dětí, ani nové a nové najíždění do mapy, pouze pět posádek
projelo trať přesně. Po výjezdu z „motačky“ posádky pokračovaly na obec
Mladějov, kde si musely ohlídat ještě jednu konzumaci a dva vložené
itineráře. V průjezdní kontrole s pořadatelem rozpoznat halogenové žárovky
od výbojek a normálních a za obcí konečně vzít ten panel, co se tak
nabízel už ve druhé etapě. Přes Zámostí , Blata a Ohařice, posléze i
prašnou cestou necestou účastníci dojeli do lesa nad Ostružnem. V průjezdní
kontrole si složili hlavolam květinky a mnozí už s prázdnou nádrží doskákali
do cíle za lesem. Konečně byli v cíli soutěže. Záhadou ale pro nás všechny
zůstala posádka s číslem 0001, která se během první etapy asi ztratila v itineráři a
nikdo neví, kde skončila. Naše pokusy o kontakt na dodaném telefonním čísle byly
bez úspěchu, takže jsme usoudili, že si nejspíš pro EU nesjednali
roaming. Škoda jen, že se nám sami neozvali, mohli aspoň dostat pokyny
na cestu do cíle.
Jízda zručnosti se nám časově trochu natáhla. Museli jsme počkat na
všechny, až přijedou do cíle, aby se dostali na parkoviště na hřišti.
Teprve po večeři se začalo. Končilo se bohužel až za hluboké tmy. Na
závěr jely ty největší vozy, ale i ty se s nástrahami jízdy zručnosti
vypořádaly se ctí. Jízdu zručnosti vyhrála posádka Holler-Šimák.
Vyhlášení v jídelně rekreačního střediska začalo až půl hodiny po půlnoci.
Dílem se na tom podepsaly některé anulace samoobslužných panelů (zakrytí
parkujícími vozy) a řešení dotazů posádek k řešení itinerářů, dílem
špatná čitelnost zápisů posádek v jízdních výkazech a až netradičně
vysoký počet startujících. Jak to všechno dopadlo, to zjistíte v jiné
kapitole našich internetových stránek, jisté však je, že už se můžeme
těšit na příští ročník, který bude neméně tak zajímavý jako ten letošní.
Závěrem mi dovolte, abych poděkoval všem účastníkům, že se chovali ohleduplně
k ostatním (nebo se jim alespoň dodatečně omluvili – viz Pšenička) ať
už soutěžícím, nebo domorodcům, turistům-pěšákům , cyklistům, babetistům
a pořadatelům. Rád bych zároveň poděkoval všem našim štědrým sponzorům:
pojišťovně Generali, firmě Kofola, stavební firmě Subterra a PSVS,
firmě ITS a firmě EUROGARDEN. Dík patří i všem bezejmenným
pořadatelům, kteří celý den bezplatně zajišťovali časové a průjezdní
kontroly, zvláštní zkoušku a jízdu zručnosti – bez těchto lidí by se
DUP 2004 prostě nedala uskutečnit.
Doufám, že se za rok sejdeme všichni znovu.
